Teréza Nováková - česká spisovatelka, která si v Proseči zakoupila dům, žila zde a napsala zde své romány a povídky (Děti čistého živého, Drašar, na Librově gruntě…) a také její syn Arne Novák, literární kritik a profesor dějin československé literatury.
Rudolf Fleischmann - ve třicátých letech 20. století se aktivně podílel na prosečském veřejném životě. V tak složité době se mu podařilo navrhnout a přesvědčit obecní zastupitele a občany Proseče, aby bylo schváleno udělení domovského práva německým spisovatelům Thomasu a Heinrichu Mannovým a jejich rodinám. Tímto krokem se rodiny spisovatelů staly řádnými občany Proseče a mohlo jim být vystaveno Československé státní občanství včetně dalších dokladů. Fleischmann jim svým jednáním zachránil život.
Bratři Mannové – němečtí, světově uznávaní spisovatelé, kteří po převzetí moci nacisty museli oba se svými rodinami svou zemi opustit. Požádali v Čechách o udělení domovského práva a byla to Proseč, která jim jako jediná vyšla vstříc. Roku 1935 zde získal domovské právo Heinrich Mann s rodinou a o rok později také Thomas Mann, nositel Nobelovy ceny za literaturu, se svojí rodinou.
Alois Metelák - významný sklář, architekt, návrhář a malíř, narodil se v Martinicích.
František Josef Čečetka - narozen v Nových Hradech, český spisovatel historických námětů (romány, dramata, o české kultuře) i děl pro děti a mládež.
Bratři Čapkové - (Karel Čapek a Josef Čapek) – Budislav, Dům bratří Čapků (Dům spisovatelů), byl postaven v roce 1938 z podnětu Karla Čapka a podle projektu jeho bratra Josefa. Karel Čapek, zakladatel Českého PEN klubu a bytostný demokrat, byl hlavním aktérem manifestačně protifašistického 16. Světového kongresu PEN klubů, který se konal v Praze v roce 1938. Výtěžek kongresu s finančním přispěním Karla Čapka dal vzniknout domu, který byl určen pro práci, setkávání i odpočinek českých spisovatelů. Sám Čapek se stavby nedožil, ale z úcty k němu je dům dodnes spojován s jeho jménem. V roce 2000 byl objektu zaslouženě udělen status kulturní památky.
Bohuslav Martinů – návštěvy Proseče.
Prof. Václav Vojtěch Tošovský - český lékař a spisovatel. Byl světově uznávaným pediatrem, profesorem dětské chirurgie a ortopedie, autorem řady odborných i beletristických knih a významnou osobností Hnutí Pro život ČR. Z pražského bydliště přijížděl často a rád do svého domu v Proseči.
Bohuslav Martinů – český hudební skladatel, který se narodil v Poličce a do Proseče pravidelně přijížděl na návštěvy za Bernardem Kosinerem.
Bernard Kosiner – básník, prozaik, umělecký kritik – jeden ze zakladatelů české rozhlasové kritiky, žil v Proseči, do Proseče dovedl celou řadu osobností tehdejšího uměleckého života, jeho švagr byl Rudolf Fleischmann (iniciátor udělení domovského práva pro bratry Mannovi).
Jan Theodorich Doležal - český lesnický buditel a spisovatel, narodil se v myslivně na Posekanci, byl první český lesnický redaktor, od r. 1872 začal vydávat první český lesnický časopis Háj. Působil v Krucenmburku, vychovával a vyučoval lesní praktiky. Zasloužil se významně o rozvoj české lesnické literatury a povznesení úrovně lesnictví. Přispíval do četných časopisů a naučných slovníků. Je to velká osobnost českého lesnictví. Na myslivně je dodnes pamětní deska.
Jan Vostrčil - český muzikant, kapelník a filmový herec. Narodil se v roce 1903 v Příluce. Jednalo se o amatérského herce, který byl od mládí muzikantem, hrával s různými dechovými kapelami. Od roku 1962 působil jako kapelník Kmochovy kolínské dechovky. Na hereckou dráhu se dostal díky režiséru Ivanu Passerovi, který jej viděl hrát s kapelou a doporučil ho režiséru Miloši Formanovi. Díky tomu se pak objevil v celé řadě legendárních českých snímků, jako byl Formanův film Černý Petr i Lásky jedné plavovlásky. Zahrál si ve snímku Hoří, má panenko, Svatba jako řemen. Stal se tak jedním z vůbec nejznámějších českých „herců-neherců“.
